Františkova hájenka (fragment povídky "Na novém působišti")

… V duchu se modlím a v klesání protínám vodorovný vegetační chodník. Ještě krátký opatrný sjezd a charakter porostu se rázem mění. Zakrnělý horský smrk se zavětvením až k zemi je u paty zalesněného svahu vystřídán smrkovou monokulturou normálního vzrůstu. Tady se dosavadní sotva znatelný průsek zřetelně rozšiřuje. Konečně dojíždím na lokalitu „Na Bahnech“, kde se dosavadní rovná trasa v tupém úhlu lomí doprava.

     Vzpomínám si, že takto je situace zakreslena i v turistické mapě, kterou jsem si nedávno prostudoval. Teď už sebejistě pokračuji k Františkově myslivně. Světla kvapem ubývá, ale přece jen dosahuji cíle dnešního výletu ještě za večerního šera. Už vím, že nebudu bloudit. Sláva, jsem zachráněn…

     Vedle dřevěného loveckého zámečku, určeného k ubytování někdejšího panstva, stojí takzvaná Františkova hájenka. Ta za dávných časů sloužila jednak pro potřeby služebnictva a dále jako hospoda.

     Všude kolem je ve sněhu plno stop od lyží. Dnešního dne tu snad měli běžkaři nějaký větší sraz, říkám si v duchu. Samozřejmě jsem přitom nemohl tušit, že Františkovu hájenku dnes vidím poprvé a současně naposled…

     Světla mezitím ubylo natolik, že situace se stává doslova kritickou. Při sjezdu na Zámčisko po uzounké cestě už sotva vidím před sebe. Ale sláva, povedlo se.

     Údolím Divoké Desné už sjíždím po širší cestě za úplné tmy. Rozeznat cestu mi tu svým blikavým svitem pomáhají už jenom hvězdičky. K nádraží v Koutech nad Desnou docházím s běžkami na rameni.

     Hned nazítří dopoledne se na pracovišti dovídám, že Františkova hájenka v noci do základů vyhořela. Až po mnoha letech od této události, kdy neúmyslné založení požáru bylo již dávno promlčeno, jsem se náhodou dověděl, jak se to stalo. 

     Dva sedmnáctileté výrostky tutéž neděli zaskočila na hřebenech noc. Stačili se ještě dostat k Františkově myslivně, ale sjet potmě na běžkách do údolí Divoké Desné, jak jsem to těsně před nimi udělal já, na to si už netroufli. Vnikli proto do neuzamčeného přístřešku, který navazoval na Františkovu hájenku a rozhodli se v něm přečkat noc.

     Ta byla chladná, proto si tu rozdělali ohníček a brzy nato usnuli únavou. Když se pak zkraje noci probudili, bylo již pozdě. Dřevěný přístřešek zakrátko zachvátily plameny a vyděšení mladíci neměli k hašení ani sílu, ani prostředky. Ve zmatku odsud utekli. Oheň se brzy rozšířil i na hájenku a byl příčinou rozsáhlého požáru. Jenom zázrakem při něm nevyhořel sousední lovecký zámeček. Stručně řečeno, byl jsem patrně posledním lyžařem, který toho dne viděl Františkovu hájenku v její původní podobě...

Publikováno se souhlasem autora Pavla Sztwiertni.

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode