Zdravím, Zuzko,
Pěnčíkova neboli Zdenina neboli "Moje" chata je mou srdeční záležitostí a jsem ráda, že to na chatě funguje tak, jak funguje :-).
Tam je ideální prostředí pro zpomalení života, kterému se teď učím...

Vážená paní Zdeňko, ač původem z jiné části naší země, žiji v kraji pod Jeseníky již od roku 1985. Za tu dobu jsem poznal, že není krásnějších hor u nás. Jeseníky mám prochozené za ta léta křížem kráž, ale stále nacházím řadu nových a krásných míst. Vaše dílo o horských boudách je další inspirací pro hlubší poznání historie Jeseníků. Velice Vám děkuji!

Zdravím Vás, Zdeňku,
se vztahem k Jeseníkům jsem na tom stejně. Jen jednou jsem na moment zaváhala. Bylo to těsně po VŠ, kdy jsem se zamilovala do Zlína, protože přímo nad městem měli umělý lyžařský svah. Na VŠ jsem si jako tělocvik vybrala lyžování, a to jsme po oba semestry praktikovali na umělém svahu. Představa, že budu moci lyžovat v průběhu celého roku, byla tehdy pro mě velmi lákavá. Pracovní místo jsem již měla ve Zlíně přislíbené, ale ne ubytování. A pak jsem naštěstí dostala pracovní nabídku přímo v Šumperku, a tak jsem zůstala věrná naším horám.

Vážená a milá paní Zdeňko, to, co jste vytvořila, zasluhuje uznání a vřelé poděkování. Díky Vám se mohu toulat po místech mého mládí a v duchu hovořit se svými kamarády, tedy těmi, s nimiž jsem prožil roky mládí u krbů a v zátiší loveckých chat. Dnes už nikdo z nich nežije, bohužel, ale kdyby tady byli, přidali by se se svým poděkováním ke mně. Díky zážitkům-nejen loveckým-vznikaly na těchto chatách texty mých knih. S úctou Váš Štěpán Neuwirth

Dobrý den, pane Neuwirthe,
to, co jste napsal, znamená, že můj původní záměr se naplnil a naplňuje - zprostředkovávat příbuzným, kamarádům, známým kontakt s místy, kde kdysi byli, kde kdysi prožili někdy radostné, někdy dobrodružné, někdy lovecky (i jinak)vášnivé chvíle :-), kde i bez wifi byli všichni propojení se skutečnou přírodou…
Dnes v loveckých chatách vidím naše národní bohatství - záměr se postupně vyvíjí a rozšiřuje… :-)