Františkova myslivna

Na hranicích rejhotického a vernířovického katastru v nadmořské výšce 1180 m leží  Františkova myslivna. Nechali ji postavit jako loveckou chatu již v průběhu sedmnáctého století Žerotínové. V roce 1865 myslivnu zcela nově vystavěl tehdejší spolumajitel vízmberského panství Franz Klein II. Přetiskujeme tu její vzácné vyobrazení ještě asi v původní podobě.

Litografie pochází z reprezentativní publikace „Die österreichisch-ungarische Monarchie in Wort und Bild, Mähren und Schlesien“ z roku 1897. Toto monumentální dílo má docela zajímavou historii. Je to všestranný popis všech zemí monarchie, který začal vycházet v roce 1885 na popud a dokonce za spoluautorství korunního prince Rudolfa. Vydávání 24 svazků se protáhlo až do roku 1902. Korunní princ zahynul sebevraždou už roku 1889 a vydání bylo dokončeno pod protektorátem korunní princezny-vdovy Stefanie.

Svazek o Moravě a Slezsku má 730 stran a 263 vyobrazení. Jsou to vesměs litografie od různých autorů. Fotografie tehdy už existovala, ale kresby ještě zdaleka nenahrazovala. Ilustrací z Podesní je málo, vlastně jen čtyři: pohled na Velké Losiny (s. 31), portál zámku na Třemešku (s. 361), pohled z Kamence na Hrubý Jeseník (s. 429) a Františkova myslivna (s. 443). Autorem litografie Františkovy myslivny je Rudolf Russ a z popisku se dovídáme, že Jagdhaus je vlastnictvím pánů Franze a Friedricha, svobodných pánů z Wisenberku. Franz III. (1855–1930) byl syn zakladatele, Friedrich (1850–1915) byl jeho strýc, syn Alberta Kleina. Jinými slovy lze tedy říci, že myslivna byla tehdy ve společném vlastnictví vízmberských a sobotínských Kleinů.

Litografie je zajímavá zejména tím, že zachycuje pravděpodobně původní podobu chaty. Brzy po zhotovení obrázku, již v roce 1897, byla totiž přestavěna a dost značně rozšířena zhruba do dnešní podoby. Nesporně zajímavý je i žánrově zachycený život kolem chaty, pro tu dobu charakteristická role obou pohlaví: muž popíjí u stolu zřejmě nějaký ostřejší nápoj a žena věší prostěradla.

Autor článku, Zdeněk Gába, mi dal svolení k uvedení článku na mých stránkách, stejně jako Richard Jašš, šéfredaktor vlativědného časopisu Podesní, v jehož 2.čísle v prosinci r. 2006 tento článek byl publikován.

© 2012 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode